Dnešní Vánoce se pro mnoho rodin scvrkly na kapra, dárky a televizní pohádky. Naši prarodiče ale znali celou řadu zvyků, které dnes přežívají už jen v muzejních expozicích a vzpomínkách nejstarší generace.

Lévání olova do vody a věštění tvarů budoucnosti bylo běžnou součástí štědrovečerního večera stejně jako krájení jablka a hledání hvězdy uprostřed jádřince – znamení zdraví, nebo naopak varování na příští rok.

Méně známé jsou zvyky spojené s hospodářstvím – například obcházení chlévů se svěceným kadidlem, aby dobytek přečkal zimu ve zdraví, nebo zavěšování snopů obilí na strom jako poděkování ptákům za to, že nesezobali úrodu.

Řada z těchto tradic měla praktický základ dávno předtím, než se z nich staly pověry – šlo o způsob, jak si lidé v nejistém světě bez předpovědi počasí a bez veterinární péče dodávali pocit kontroly nad budoucností.

Není nutné věřit ve věštění z olova, abychom si tyhle zvyky připomínali. Stačí vědět, že existovaly – a že něco z nich možná stojí za to vzkřísit, byť jen jako rodinnou hru.